Oheň je dobrý pomocník, ale zlý pán. Zvláště když je zneužit. Koncem 19. století řádil v Chrástu žhář. Během dvaceti let zapálil různé stodoly i střechy lidem nad hlavou.
První požár, vzešlý z rukou žháře, vypukl 16. prosince 1876 ve stodole statku čp. 35 o páté hodině ranní. Stodola byla prázdná. Byly tam jen tři kopy slámy, vůz a pluhy. Naštěstí vál vítr směrem do polí a střechy okolních budov byly deštěm veskrz nasáté. Další prázdná stodola se vzňala v noci ze 14. na 15. ledna 1877. Chrástecký učitel si poznamenal : "Škůdce má zaměřeno jen na stodoly prázdné a zapaluje je vždy za povětří příznivého. Zdá se, jako by nalezl v tom vyražení. dej Bůh, aby mu taková choutka nenapadla v čase a na místě nejpříznivějším!"
Obytné budovy a stáje statku čp.35 lehly popelem při druhém požáru v roce 1879. Hned v dubnu byla zapálena stodola u Rejňáků čp.15.
Prvního května roku 1882 v poledne vznikl požár v opuštěné chalupě proti školu – u Hajných. Majitel Josef Cink byl těžce nemocný a pobýval u rodičů ve Smědčicích. A co si zapsal pan učitel? " Divné to zajisté řízení Boží. Majitel chalupy číslo 20 dne 1. máje o desáté hodině dopolední zemřel a v jednu hodinu odpolední strávil oheň poslední majetek a útulek ubohé vdovy a dvou malých sirotků." V tom roce hořelo v Chrástu z neznámé příčiny ještě několikrát. Dvakrát hořelo v roce 1883. Po několika letech klidu se vzňal na voze pod kůlnou usedlosti čp.61 (J.Ulč) suchý jetel. Kromě kůlny shořela i nově postavená stodola a chlévy. Hned druhé noci shořela stodola u Šilíků čp.30 (Fr.Ulč).
Zvláštní shled okolností přiměl starostu obce k tomu, že obvinil souseda Martina Fryčka z čísla 27 ze žhářství. Dal ho četníky zatknout a odvést do vězení v Plzni. Tam zůstal ve vyšetřovací vazbě čtyři neděle a po této době byl propuštěn, byv shledán nevinným. Již v říjnu vyhořel kupecký krám Václava Štajfa čp.125. Dle zápisu "hořely i zdi". Štajf byl na zboží, které v krámě mělo být, avšak nebylo, pojištěn na 2200 zlatých. Nebylo ho tam prý, jak lidé svědčili, ani za 20 zlatých. Pan učitel si tehdy poznamenal : "Jen tak hoří u nás v Chrástu".
V roce 1887 vyhořela stodola usedlosti čp.29., o rok později shořela stodola u Kurjedů čp.27, patřící Martinu Fryčkovi. Oheň trval krátce – "neměloť co hořeti". Při požáru v čp.12 u rolníka Josefa Körnera v roce 188,9 soused z čp.11 Fr. Nový, vběhl do chléva a všechen dobytek vyhnal. Sám vyšel popálen, krk a obličej měl samý puchýř. V zápisech můžeme číst : "Jsmeť zde požárům zvyklí, ale takového nebezpečí, jaké tu hrozilo veliké části obce, nepamatujeme!". Ještě několikrát hořelo v Chrástu v letech 1894-1896. Pak požáry ustaly a pokud hořelo, vědělo se i z jaké příčiny.
Zbyněk Blaheta